Jak jsme hráli divadlo
Jak jsme hráli Figara
Zhruba v polovině února nás paní učitelka Kejzlarová svolala do společenské místnosti ZŠ Campanus a sdělila nám úžasnou zprávu, že budeme hrát Figarovu svatbu a 27. března bude premiéra pro učitele.
Byli jsme zděšeni! Jen co jsme byli seznámeni s dějem, paní učitelka udělala „konkurs“, kde se rozhodlo nejen o rolích, ale také o historických vsuvkách, bez kterých by naše představení, zasazené mezi baroko a klasicismus, nebylo ono. Všichni byli spokojeni s rolemi. Já jsem hrál páže Cherubína.
Pak jsme začali zkoušet. Texty nám seděly a nedělalo nám problém se je rychle naučit. Zkouškami zaměňovanými za hodiny ČJ a dějepisu, se naše gesta vypilovávala a blížili jsme se krůček po krůčku ideálu paní učitelky. Najednou přišla paní učitelka s něčím neočekávaným. Tanec! Zrada! Třída byla zděšena. Když si kluci rozebrali dívčiny začalo se zkoušet. Žalostné! Nic horšího jsem nikdy neviděl. Náš „tanec“ menuet se jen zdálky podobal touženému cíli. Paní učitelka nás slovy „Ono to půjde!“ uchlácholila. Pomalu se blížila premiéra. Texty jsme všichni uměli a tanec jsme také celkem obstojně zvládali. Paní učitelka z nás měla radost.
Je 26. března. Premiéra je skoro za dveřmi. Předposlední zkouška. Ale paní učitelka se ještě vytasila se 2 písněmi (Ca ira, Óda na radost).
UŽ JE TO TADY! Velký večer! Trochu tréma, ale svou scénu jsem odehrál bez záseku. Dopadlo to výborně, trochu v šoku, ale výborně , dostali jsme květiny a bylo po všem. Žáci hru komentovali slovy „To bylo hustý!“
A já jsem byl rád, bláznivý večer šťastně skončil a jak říká paní učitelka Kejzlarová „Ono to šlo!“
Jan Řeháček, VIII.A